S Alicí u Papouška

První povídku jsem napsala na střední škole, byla o jednom týpkovi, kterému se shlukovaly myšlenky v mraky a bydlel kousek od Prioru. Chodil na dvanáctipatrák a vedl monology. Potkával známé ze školy a "obdivoval" jejich rodinné životy. Paní Bobule, tu sledoval z balkonu, kde sedával na dřevěné židli, z které se loupal červený lak, jako kurtyzánám nehty. Miloval Alici a chodil do hospody U Papouška. Kouřil camelky, žlutý. Paní Bobule měla psíčka a nosila se. Když venčila, hrozně se prsila, měla takový dvě bobule. Alice byla vdaná. Za někoho jinýho. Týpek neměl jméno. Byla jsem to já. S Alicí zažíval noci plné dobrodružství a ráno o nich přemýšlel. O těch nocích. A zase byly mraky. Nikam nedošel a myslím, že ani neměl práci. Dalo by se říct, že jeho povoláním bylo evidovat atmosféru devadesátek. Takže možná ňákou práci měl. Možná jich měl víc, ale tak trochu mimoděk, tak nějak přirozeně něco dělal. Sršelo z něj silně outsiderství a bezstarostnost, až na ty mraky. Jednou jel na třídní sraz, opejkaly se buřty a byla pohoda. To byl začátek podzimu a konec léta. Na sraz se týpkovi samozřejmě nechtělo, ale ukecala ho Evička, když se potkali na nákupu. Evička povídala o Tomáškovi, že mu jde koupit podložku na tělocvik. A nakonec byl z toho srazu tak dojatej, že se mu ani nechtělo domů. Všichni byli překvapivě v pohodě a vlastně, v pohodě.

Nejlepší příspěvky
Příspěvky se připravují
Zůstaňte s námi...
Nejnovější příspěvky
Archiv
Hledání podle štítků
Zatím žádné tagy
Následujte nás
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square